Stimulace vytrvalostních schopností (1. část)
Autor: Michal Perička <perisek(at)seznam.cz>, Téma: Výkonnostní cyklistika, Zdroj: FSS Brno, Vydáno dne: 09. 07. 2005



Ovlivnění vytrvalostních schopností nepatří k obtížnějším tréninkovým úkolům. Důležité je ovšem cílené zatížení.

Faktory vytrvalostních sch. Energetický systém Doba č in.
Rychlostní vytrvalost ATP-CP do 20s
Krátkodobá vytrvalost LA 2-3min.
St ředně dobá vytrvalost LA-O 2 (s převahou) 8-10min.
Dlouhodobá vytrvalost O 2 nad 10min.

Určujícím hlediskem je strukturální koncepce vytrvalostních schopností, tj. s ohledem na rozdíly, především v energetickém zajištění pohybové činnosti , musíme rozlišovat: vytrvalost dlouhodobou a střednědobou, vytrvalost krátkodobou a rychlostní . (Toto pojetí, i když pro klasifikaci vytrvalostních schopností není jediné, dostatečně vyhovuje praktickým tréninkovým potřebám.) To znamená, že trénink "vytrvalosti" jako celku není možný a že zatížením se mohou stimulovat aerobní nebo anaerobní procesy.

O úrovni vytrvalostních schopností rozhoduje především výkonnost dýchacího a srdečně-cévního systému při přijímání a transportu kyslíku a energetických zdrojů do činných svalů. Dále metabolismus - látková výměna a uvolňování energie ve svalu , vytváření optimálních zásob energie a jejich mobilizace a využívání za přístupu kyslíku i při jeho nedostatku , enzymatický systém svalu . O tyto poznatky se musí opírat přístup ke stimulaci vytrvalostních schopností . Je nezbytné stanovit zatížení, které bude diferencovaně klást odpovídající vysoké nároky na: aerobní, anaerobně laktátové a také anaerobně alaktátové procesy .