Stimulace vytrvalostních schopností (2. část)
Autor: Michal Perička <perisek(at)seznam.cz>, Téma: Výkonnostní cyklistika, Zdroj: FSS, Vydáno dne: 13. 07. 2005



Vytrvalostní schopnosti s aerobním základem: dlouhodobá a střednědobá vytrvalost

Z hlediska funkčního mají určující význam dvě charakteristiky O2 systému, který se zde dominantním způsobem uplatňuje: vysoký aerobní výkon a aerobní kapacita.

Aerobní výkon (VO2max) znamená nejvyšší možnou individuální hodnotu spotřeby kyslíku. Zjišťování aerobního výkonu bývá standardní součástí funkčních laboratorních vyšetření. Při jistém zjednodušení slouží aerobní výkon v praxi jako měřitelné a dostupné kritérium aerobních procesů . Odráží dýchání, činnost srdce a oběhu i výměnu látkovou ve svalové buňce , tedy údaje fyziologických funkcí podmiňujících O2 systém.

Aerobní kapacita se spojuje s maximální spotřebou kyslíku po delší dobu (v podstatě co nejdéle). Funkčně to znamená co nejdéle pracovat v nejvyšší úrovni tzv. setrvalého stavu (rovnováha mezi potřebou a dodávkou kyslíku při pohybové činnosti), tj. schopnost pracovat převážně v aerobním režimu bez výraznějšího zapojení anaerobních energetických procesů. Stimulace dlouhodobé a střednědobé vytrvalosti musí usilovat o zvýšení aerobního výkonu i aerobní kapacity . Schopnost udržet vysoké procento maximální spotřeby kyslíku po delší dobu je osou tohoto vytrvalostního tréninku.

Vysoké aerobní zatížení

Problém se primárně týká vhodné intenzity cvičení a jejího doplňujícího parametru - doby cvičení (intenzita vymezuje odpovídající dobu zatížení). Teoreticky by nejvíce těmto požadavkům vyhovovala tzv. kritická intenzita , tj. intenzita, při níž spotřeba kyslíku dosahuje maxima, tedy 100 %. Se zvyšováním intenzity zatížení vzrůstá pracovní spotřeba kyslíku až do určité úrovně poté další zvýšení intenzity již k vyšší spotřebě kyslíku nevede. Tato intenzita však současně znamená značné zvýšení nároků na anaerobní procesy . Dokládá se to poměrně vysokou acidózou (vyššími hodnotami laktátu) Za účinné se proto všeobecně považuje širší pásmo aerobního zatížení, které se potřebným nárokům blíží - rozvojovou zónu mezi 60 -90 % VO 2 max. Jak je zřejmé, určování intenzity zatížení má pro tyto účely mimořádný význam. Manipulace s ní se nemůže zakládat na pouhém odhadu, nezbytný je přesnější přístup.

Anaerobní práh (ANP)

V praxi se využívá poznatků o tzv. anaerobním prahu . Zvyšujeme-li intenzitu zatížení, zvyšuje se průběžná spotřeba kyslíku až do maximální úrovně. Současně dochází v určitém momentu k postupné aktivaci anaerobních procesů, jak o tom v modelovém laboratorním vyšetření svědčí křivka laktátu . "Start" anaerobních procesů začíná při intenzitě aerobního prahu (AEP), výraznější vzestup hladiny laktátu byl opakovaně pozorován po dosažení hodnoty 4 -5 mmo l /I , každé další zvýšení intenzity již vede ke značnému vzestupu acidózy vnitřního prostředí. Tato hranice vyjadřovaná příslušnou intenzitou byla definována jako anaerobní práh (ANP). Znamená takovou nejvyšší intenzitu konstantního zatížení, při níž k úhradě energetického požadavku nestačí pouze aerobní procesy, ale výrazněji se už také uplatňují anaerobní procesy, avšak celý systém látkové výměny zůstává ještě v dynamické rovnováze tvorby a utilizace laktátu.

ANP je intenzita, která klade vysoké nároky na spotřebu kyslíku, acidóza (LA) přitom zůstává v mezích přijatelné tolerance , cvičení tak lze provádět déle. Stanovení ANP umožňuje laboratorní funkční vyšetření se stupňovaným zatížením a lze využít terénních testů (podle změn tepové frekvence). U netrénovaných jedinců se ANP pohybuje mezi 50 -70 % VO 2 max, u trénovaných pak 8 5 - 9 5 % i více. K hrubému odhadu se uvažuje o pásmu 85 -90 % maximální tepové frekvence. Prakticky se pracuje i s nejrůznějšími přepočty na rychlost lokomoce (běhu, plavání, jízdy na kole apod.). Intenzita ANP se mění, pozitivní posun charakterizuje např. vyšší rychlost při stejných hodnotách laktátu . Využití musí proto být založeno na opakovaném přesnějším zjišťování a přihlížení k individuálním zvláštnostem.

Závislost TF, spotřeby kyslíku a produkce laktátu na zvyšující se zatížení

zavislostTF